Advent...

 ... mě jako obvykle nechává chladnou. I když teda zcela výjimečně už máme napečenou první várku perníčků. Anka se postarala o výzdobu, narozdíl ode mě na to má buňky. Dárky jsou z 90 % pořešené. Nemám umytá okna. Byli jsme na rozsvícení stromku. Tento týden vezmu děti na světýlka do města a kluci si poprvé vyzkouší nakupování vánočních dárků. Už vědí, že Ježíšek je nedonese. Nesou to líp, než já.

No a co dělám, když negruntuju, nepeču a nevytvářím tu pravou vánoční atmosféru? Zase nám začalo Adventní běhání, letos je to už 10. ročník, já se připojuji tuším po sedmé. Zatím se mi daří držet se svého předsevzetí naběhat každý den aspoň desítku. Ale bolí to. Nebo spíš nebolí, ale jsem unavená. Dneska bych ráda dotočila stovku a pak se uvidí, jak budu zvládat dál.

A taky se snažím šít. Úplnou náhodou jsem byla pozvaná na jeden adventní jarmark, kde se sice těší na mé náušnice, ale ještě víc se těší na prsteny. Mám ušitý jen jeden. Takže plán na následující večery je jasný - budu šít prsteny. Mám tady alespoň troje nové náušnice.

Legasté - to je takový nostalgický návrat na začátek. Tenhle vzor jsem ušila jako jeden z prvních (ne-li úplně první) třásňových náušnic. Tenkrát samozřejmě v jiných barvách a s o hodně kratšími třásněmi:

 

Sonuku - věřte nevěřte, i já mám ráda jednoduchost. Ať už barevnou nebo tvarovou. Zde důkaz místo slibů:

Venzara - modrá barva není mým šálkem čaje. Ale snažím se ji nezanedbávat a aspoň občas něco modrého ušít. Většinou to dopadne takhle monochromaticky: