Víkend s marodem

 Borůvka si při svých venkovních dobrodružstvích někde strhla polštářek na zadní tlapce. Všude spousta krve. Pořád, protože si to pořád lízala. Vzali jsme ji k veterinářce, která jí to pěkně vydezinfikovala, píchla jí antibiotika a zavázala. Obvaz vydržel přesně jeden den. Takže návštěva na veterině číslo dvě už neobnášela obvaz, ale ošetření laserem. A taky límec, aby si to nemohla lízat. A samozřejmě nesmí chodit ven, aby si to zase neroztrhla. Máme tedy doma kočku, která se příšerně nudí. Navíc s tím límcem je hodně dezorientovaná. Bojí se s ním chodit na záchod, takže jsme museli sundat horní kryt - což je pak samozřejmě chuťovka při každém použití záchodu. Naštěstí pořád normálně jí a pije. Na nohu nekulhá a vypadá to, že se jí to pěkně hojí. Taky jí to dvakrát denně proplachujeme hypermanganem a mažeme hojivou mastí. A kdykoliv to jde, tak ji drbeme za ouškama a pod bradou, protože to taky nemůže s tím límcem sama obstarat tlapkama, jak dřív. Snad se jí to brzy zahojí.

 Kromě pečování a mazlení Borůvky jsme o víkendu taky pracovali na zahradě na chodníku. Kluci překvapili, když celou sobotu vydrželi venku pracovat s náma. Hlavně díky nim se nám podařilo za sobotu a neděli položit přes 30 čtverečních metrů. Je to teda drbačka, ale děláme to pro sebe, žejo. V mezidobích, kdy jsem zrovna nekotoučovala štěrk nebo dlažbu, jsem sklízela zahradu. Není toho na té naší zahradě zatím moc. Finálně jsem zlikvidovala rajčata a mužův tabák a vyplela svoji pidi okrasno-bylinkovou zahrádku a zastřihla levanduli. Taky jsem vyplela většinu vyvýšených záhonů. Musím někde koupit hnůj a všechny záhony prohnojit, do některých budu muset dosypat i zeminu.

 

Začátek...	...pokračování...

V sobotu i neděli se mi podařilo jít se ráno před manuální prací proběhnout. V sobotu jsem dojela za známou do Třebíče a poznala díky ní novou trasu. Běhá se psem a to je taky úplně jiný zážitek, než běhat jenom s lidma. Celou dobu bylo krásně mlhavo (mlhu miluju vždy a všude a čím víc jí je, tím líp) a těch 12 km přírodou jsem si fakt užila. V neděli pak byl pro změnu běh čistě silniční s částí našeho NMR týmu. Mimochodem pořád ještě nejsme v trénincích kompletní - Lucka s Míšou už po prázdninách začaly s tréninkem, ale Zuzka ještě ne. Snad se do toho taky brzo dostane.

Konečně jsem si koupila (jakože k narozeninám) litinový pekáč. Učím se v něm péct chleba. Po fiasku se zapečením litiny už jsme se snad skamarádili a chleby vypadají a hlavně chutnají dobře.

V týdnu se mi podařilo dokončit dvoje náušnice. Mentolky - bylo to pro mě docela zásadní vykročení z barevné komfortní zóny, ale takové kroky jsou prostě občas potřeba. No a protože Anka projevila přání naučit se nějakou základní chainmaille techniku a donesla ze skladu bednu s materiálem, ulovila jsem si tam dvě zbytkové šupiny a zakomponovala je do šitých náušnic. S výsledkem jsem spokojená, ač vývoj nebyl lehký.

Mentolky

Malsara