Zase šiju

 Tak jo. Už bylo na čase začít něco zase dělat. Pominu takové drobnosti, jako že máme vyštěřkovanejch 150 čtverečních metrů budoucího chodníku, zplanýrovanou další část zahrady a umytý okna. Důležitý je to, že se mi podařilo vzít zase jehlu do ruky. Juchů.

 Jako jasně, není toho moc a není to nic složitýho. Ale radost z toho mám. Ty očička jsem plánovala pro sebe, ale protože mám blbě píchnutý pravý ucho, nemůžu si je nechat. Leda by mi nevadilo, že by jedno oko stále hledělo stydlivě k zemi, zatímco to druhé by se dívalo pěkně zpříma. Protože mi to vadí, vystavím je nejspíš na Fleru na prodej.

 

Z čeho mám taky radost je fakt, že se mi při tepovce v aerobním pásmu daří už stabilně běhat pod 7 minut na kilometr. Přišlo to z ničeho nic. Možná se raduju předčasně a je to daný hlavně tím, že za srpen zatím vždycky běhám jen po ránu, kdy teplota ještě nepřesáhne 20 °C. Následující obrázek není z běhání, ale z výletu do Beskyd - bylo to tam super.

 Zkusila jsem zase po čase upéct žitnou cihlu. To je typ chleba, který prostě neumím a stále se mi nedaří upéct ji poživatelnou. Tentokrát už to k jídlu bylo, ale nic na chlubení. Dobrá zpráva je, že jsem měla 10 dní co jíst (protože nikdo další z rodiny žitné chleby nejí). Takže bude brzo další pokus, však já to vychytám a ono to vyjde.