Příprava na podzim

Léto mi nevadí. Ne, že bych je měla vyloženě ráda. Prostě mi nevadí. Je to čas, kdy se těším na nejoblíbenější roční období, na podzim. Jakmile se začne po ránu dělat nad lesy mlha, navečer je ve vzduchu cítit vůně zeminy a takovej ten syrovej začínající chládek - ožívám. To je můj čas. Moje síla, moje radost.

Nutně nepotřebuju vrhat se do všemožné podzimní výzdoby, všechno halit do tónů podzimního listí a tak vůbec. Letos jsem ale udělala trochu výjimku v tvorbě a ušila jedny do podzimu laděné náušnice:

 

Plus jsem přefotila jeden dříve vyrobený pár:

 

A když už jsem najela na takovou vlnu, začínám spřádat i plány na podzimní výzdobu okolí domu. Vede mě k tomu taky to, že to kolem domu začíná konečně vypadat trochu lidsky. Hlavně díky tomu, že jsme s mužem přes víkend opět dost pokročili s přípravou dlažby, takže teď už není kolem domu ani vodní příkop, ani nerovnoměrné štěrkové duny, ale relativně oko nepobuřující štěrková rovina, po které se dá i celkem normálně chodit (ne, na boso to nedávám). Jasně, pořád jsou tam i kopce vybagrovaný hlíny zarostlý laskavcem, lebedou a kdovíčím ještě. Ale prostě je to na dobré cestě. Tak mě napadlo, že udělám nějaké podzimní truhlíky do oken. Nebo ještě líp - pověřím Anku, ať se do toho pustí ona. Protože na rozdíl ode mě ji to nejspíš bude bavit. Ještě musím muže poprosit o přidělání takových těch zábran před okna, protože na té naší větrné hůrce by ty truhlíky bez něčeho takového neměly šanci vydržet dýl než tři dny, než by je to odfouklo do polí.