Červencová lenost
Červenec se nenápadně přehoupnul do finále a já s hrůzou zjistila, že jsem o prázdninách zatím ani nesáhla na korálky. Důvodů vidím víc - protože přes den je hic jak prase, tak místo abych po večerech šila, tak využívám úžasného ochlazení na pouhých asi 26°C a běhám. Pokud neběhám, chystám si jídlo na další dny. Pokud ani neběhám ani nevařím, je to proto, že jsem za celý den celkem slušně KO. V takové dny jdu s knížkou do postele už v 9, abych po asi pěti přečtených větách usnula a probouzí mě až křeč z nepřirozené polohy a lechtání papírového prachu na tváři. Nejhorší na tom je, že ani nemám abstinenční příznaky. Nešiju a je mi to jedno. Že by za to mohl ten korálky vyšívaný čepec krojované panenky, jehož renovace je nudná a zdlouhavá, a proto mě přeukrutně nebaví...? Nejspíš jo.
Ale k těm veselejším stránkám prázdnin. Děti zatím absolvovaly 3 tábory a všechno je v richtiku. Dokonce zvládly jeden týden i samy doma v režimu "dopoledne sami, v poledne přijíždím nachystat oběd, od odpoledne do noci jsem na HO." No, spíš se musím pochválit, že jsem to zvládla já. I v těch tropických teplotách zvládám běhat na rozumnou tepovku. Je to sice za cenu pomalejšího tempa a hektolitrů potu, ale jak ráda říkám - disciplínou se stáváme pány svého vlastního osudu. To samé prokazatelně platí i pro mé dodržování nového stravovacího stylu. Dva měsíce s Kalorickými tabulkami = 5 kg dole (plus mínus podle počasí a tak), začíná na mě plandat dříve upnuté oblečení, líp spím, cítím se fakt dobře. Dokonce jsem dospěla do stadia, dříve u mě naprosto nepředstavitelného - před krátkodobým guilty pleasure z nějaké výživové prasárny (například můj dřívější oblíbený úlet bílé pečivo + majonéza + nakládaná okruka = uáááááááááá slatst) s lehkostí a bez uzardění preferuju ten dlouhodobý skvělý pocit z toho, že jím, abych žila a ne naopak.
Abych tak úplně nekecala s těma korálkama - ušila jsem jedny náušnice na zakázku. Je to variace na dřívější La Dulce. Vzor je stejný, jen barvy se malinko liší.
Komentáře
Okomentovat