Moje jediný přání je opakování

Přesně, jak zpívají Tata Bojs. Někdy se mi moc chce šít, ale nemám žádné nové nápady. Pak právě přichází to opakování - vezmu si vzor, co jsem šila naposledy, a pěkně ho zopakuju v pár jiných barevných kombinacích. Myslela jsem si, co toho za minulý týden neušiju, ale nakonec jen dvoje náušnice, na víc nebyla síla.

Aniž bych si toho pořádně všimla, první měsíc s KT je za mnou. Opustila mě zhruba 4 přebytečná kila, centimetry netuším, protože se neměřím. Ale pocit - tak ten je super. Fakt se cítím líp. Taky si víc užívám jídlo. Jo, občas přešvihnu tuky, jindy cukry, a dost často nesplním doporučenou gramáž bílkovin. Ale v souhrnu se mi daří být pořád v kalorickém deficitu, aniž bych trpěla pocitem hladu. Dokonce jsem si teď o víkendu dovolila ten slavný cheat day (nebo pěkně po našemu - prasečí den), kdy jsem večeřela a pak další den snídala špekáčky nad ohněm a k obědu si dala hamburger s hranolkama. Protože pak jsem hned zase najela na zdravější stravu, ani se to nestihlo projevit. Jen teda musím říct, že jsem třeba z toho hambáče ani neměla takovou radost - nedostavil se pocit "jo, konečně můžu, tak si to užiju."

Muž byl minulý týden s partou na lodi, tak jsem neměla tolik prostoru na běhání. Ne, že bych se bála nechat děti tu hodinu samotné doma. Ale většinou jsem byla večer už docela vyřízená a protože byly celkem hice, radši jsem šla zalít zahradu a pak už se mi fakt nechtělo jít ještě běhat. Byla jsem běhat vlastně hned v sobotu ráno, jak muž odjel, a pak až v úterý, když byly kluci na Sokole a Anka na plavání. A bylo to celkem vtipný, protože jsem si na svých oblíbených mapy.cz naplánovala moc pěknou trasu, kterou jsem ale dodržela jen první plus mínu kilometr. Protože ač mapy ukazovaly pěknou lesní pěšinku, realita v těch místech skýtala pouze parkoviště (kde mě navíc sjel učitel autoškoly, že tam nemám co běhat, když on tam má jízdy) a hned za ním džungli a příkrý sráz. Zbytek běhu pak byla čistá improvizace a snaha neztratit se, abych včas vyzvedla kluky. Stihla jsem to jen tak tak, když jsem dobíhala na stadion, akorát měli nástup. 

 

Ještě jeden běh jsem si neodpustila ve čtvrtek večer a z toho jsem měla radost, protože se mi dařilo většinu doby udržet se v aerobní tepovce a přesto tempo moc nepřevýšilo 6:30. Ono to půjde, já tu tepovku zkrotím.

Ta paprika z fotky už včera byla celá krásně fialová. Jsem zvědavá, jaká barva bude následovat. Je to totiž paprika Měňavka, takže taková veselá sázka do loterie.

O víkendu jsem upekla loupáky. Kupodivu nemizí zdaleka tak rychle, jako když upeču chleba nebo rohlíky. Asi jsem se dětem netrefila do chuti.

No a konečně už se asi dokopu k tomu, abych paní S. začala spravovat tu krojačku. Sice se mi do toho vůbec nechce, ale na druhou stranu to bude zajímavé rozšíření mého portfolia :-)