Takhle koncem května

22. týden letošního roku je druhým týdnem, kdy dodržuju přerušovaný půst. Vybrala jsem si variantu 8/16 s tím, že doba, kdy můžu jíst, je od 9 do 17 hodin. Už jsem se naučila chystat si večeře do krabičky s sebou ty dny, kdy vozím děti na kroužky nebo když jsme někde na výletě. Ještě bych se potřebovala naučit dělat je trošku pestřejší než chleba, šunka, sýr, zelenina. Ale ono to přijde. Kromě přerušovaného půstu jsem najela i na vyplňování Kalorických tabulek. Upřímně řečeno jsem se zhrozila, jak nevyváženě jím. A hlavně, že jím vlastně málo. Málo a blbě. Takže teď pomalu pracuju na tom, aby se moje strava neskládala převážně ze sacharidů a tuků, ale aby v ní bylo i dost vlákniny a bílkovin. S těma bílkovinama jsem fakt na štíru a vždycky, když aplikaci KT otevřu a smutně tam na mě kouká těžce nesplněná denní dávka bílkovin, vzpomenu si na Mirečka z Básníků - "Já byl Paříž, Melbourne, New York, Peking, Moskva, Brazzaville, Káhira… a s bílkovinama je problém všude." Jojo Mirečku, měl jsi pravdu. Je ale pěkné vidět, že se s tím dá něco dělat. Pomalu na tom pracuju, nejde to ze dne na den.

Změny v režimu naštěstí nepociťuju v běhání. Když jdu běhat ráno, nevadí mi, že jdu na lačno a aspoň se pak s dobrým pocitem v 9 nasnídám. Když jdu navečer, nejsem hladová, protože po večeři v 5 je to v pohodě. Horší je, že už nedávám jít si zaběhat třeba ve 4, když už na to někdy náhodou zbyde čas - nestihla bych totiž večeři. Nebo vlastně stihla, ale to bych si musela dát nějakou kratší trasu, a to si zatím neumím poručit. Budu to ale muset přehodnotit, abych se tímhle zbytečně neokrádala o čas, který bych mohla strávit běháním. Celý květen se snažím běhat podle tepovky - abych byla ve snadném, maximálně aerobním pásmu většinu běhu. Takže ten můj běh je teď spíš taková rychlejší chůze. Musím vydržet, i když mě to teda hrozně nebaví, takhle se courat. Je fakt, že teď ke konci měsíce už se mi při ukázněné tepovce občas podaří i nějaký ten kilometr pod 7 minut. Ale nesmí být samozřejmě do kopce :-D

Protože posledních 14 dnů po večerech hlavně chystám jídlo na další den, nedostanu se tak často k šití, jak by se mi líbilo. Od minulého víkendu jsem zvládla jen dvoje náušnice. A aby těch změn v mém životě nebylo málo, přecházím i na jiný styl focení svých šperků. Už to nejsou (jenom) flatlaye, snažím se o něco na způsob zátiší. I když samozřejmě starý dobrý flatlay cvaknu vždycky taky, nějak mi přijde, že produktová fotka by měla být co nejmíň načančaná a co nejvíc ukazovat skutečnost - tedy to, co si zákazník koupí. Fotopozadí větších formátů, co jsem si objednala z Aliexpressu, přišla neskutečně pomačkaná a polámaná, takže si zatím pořád musím vystačit s klasickými A4. Dokud fotím náušnice, tak to jde. Ale až budu potřebovat vyfotit něco většího, budu v koncích.

Jo a prodaly se dvoje náušnice - s obojema jsem byla po jejich došití jako fakt moc spokojená. Takže jsem ráda, že se doma moc dlouho neohřály a jdou do světa.