To

Přivírá oči zelený při svíčkách,
poslouchá se a lže, od pusy se mu práší,
úsměvy a rudou barvu na líčkách
a balónky se nad ramenem vznáší.
 

Je to to špatných nocí, je to to cizích uší,
je to to temných srdcí, je to to upír duší,
je to to co je prázdný, je to to co má hlad,
je to to, žere krásný, je to to první had.
 

Ubíhá nocí a stále vykládá,
dívčinou myslí dovnitř vchází,
nad ránem, když její duši vykrádá,
ucítí, jak nová síla hází. 

Tři sestry: To

Nikdy jsem To neviděla. Nemám totiž ráda horrory. Opravdu se jich bojím. Stačilo mi vidět Kruh a měsíc jsem z toho nespala. Čestnou výjimkou jsou filmy upírské - Coppolovou klasikou Dracula s nedostižným Gary Oldmanem počínaje a úchylkama typu Blade konče. Ale zpátky k tomu slavnému To. Pennywise se mi vždycky ohromně líbil (zřejmě proto, že film ani knihu neznám) - líbí se mi, jak z něj na první pohled čiší to, že to není zábavný, lehce přitroublý klaun, který pro dětský smích udělá cokoliv. Je to zlo na první pohled, které na sebe nestydatě bere podobu dobra. Nikoho ale neoblafne.

Inu, a tak mě napadlo, že si milého nemilého klauna vyšiju. Jednak proto, že se mi fakt líbí a jednak proto, že ve výšivkové skupině na FB se to hemží samými srdíčky, kytičkami, včeličkami, andílky a vůbec takovými těmi slaďoučkými věcmi, kterým zrovna moc nehovím. Tak co takhle trhnout partu a dát tomu trošku na prdel?

Našla jsem si pár obrázků na netu a nachystala si nákres. Pracovala jsem tentokrát opět s kabošonkou. Při prvním použití jsem k ní přistupovala s lehkou nedůvěrou člověka zvyklého vyšívat na Lacy's Stiff Stuff nebo na Nicola's Bead Backing - kabošonka mi přišla neskutečně tenká. Ale pak jsem zjistila, že funguje celkem dobře. Nákres se na ni dělá rozhodně líp než třeba na NBB a hlavně se na ni krásně kreslí mými oblíbenými Progresso pastelkami. Ve výběru materiálu jsem měla celkem jasno - bude to o bílých, černých a červených korálkách. 

Od té doby, co jsem "objevila" french wire, dostaly mé výšivky obrazně i doslova pevnější obrysy. Při vyšívání obrysu vlasů jsem si teda dost nadávala, co jsem si to zase vymyslela. Musela jsem trochu ubrat na rozčepýřenosti, páč jinak by mi z toho asi hráblo. I tak mi přišlo, že mám víc času v ruce kleště než jehlu.

I když jsem si ještě donedávna říkala, že měkký french wire nikdy nebudu používat, na zpracování Pennywisových vlasů je jak dělaný.

Práce s měkkým FW není nic složitého, ale samozřejmě je nutné dostat to do ruky. Po pár nesmělých pokusech co nejjednoduššeji zaplnit plochu jsem s radostí využila přizpůsobivosti těch blýskavých hádků a udělala Pennywisovi epesní páčo.

Pak jsem si za to nadávala. Samozřejmě, měla jsem si ty vlasy nechat až na závěr, protože při další práci se do nich velmi nepříjmeně chytala nit. Holt budiž to pro mě poučením pro příště. Další poučení přišlo na řadu hned vzápětí. Při nákresu je potřeba pamatovat na to, že korálky potřebují prostor. Že si nemůžu dovolit mít v nákresu linku tenkou 1 mm a myslet si, že když moje nejmenší korálky jsou patnáctky (cca 1,5 mm), tak že to s nimi nějak půjde. Nepůjde. Takže původní nákres se při práci musel změnit, a to u všech neplošných kousků kromě obočí - oči, nos, pusa. Naštěstí jsem holka šikovná a umím si poradit. Když Anka viděla ty oči, říkala, že to vypadá fakt strašidelně. Udělala mi radost, kočička :-)

 

A pak přišel čas na to, na co jsem se těšila nejvíc. Bez ironie. Zaplňování plochy. Je to taková zvláštně uklidňující činnost, hlavně když pracuju jednou barvou. Tady jsem použila  celkem 6 druhů bílých korálků - TOHO °11 ve dvou odstínech, Miyuki Drops, 3mm ohňovky, 2mm kuličky s AB a stopové množství TOHO °15 (nejsou ani na fotce, celkem jsou tam myslím tak 3 maximálně). Pak už stačí našít první korálek a pokračovat... čas při tom ubíhá, ani nevím jak.

Z hotové výšivky mám radost. V prvních okamžicích po dokončení si ještě úplně neuvědomuju, že jak jsem nadávala při našívání obrysového FW, tak asi třikrát víc si budu nadávat u začišťování. Ale to je ještě daleko. Ještě je potřeba výšivku vystřihnout - i když už to je celkem ošajslich, hlídat, abych si nepřestřihla někde nit, která právě drží ten obrysový FW. Po vystřižení se pokochám a nalepím zpevňovací karton. Díky němu se hotová brož nebude lámat - přeci jen není to žádný drobeček a při manipulaci s ní by klidně k nějakému zlomu dojít mohlo. Na karton, který jsem potají uzmula klukům z jakéhosi tvořivého sešitu, přilepím brožový můstek. Poprvé používám spešl bižuterní lepidlo Rayher a zatím teda spokojenost. Uvidíme, co to vydrží, až bude brož v provozu.

Na výztuhu pak přijde pěkná krycí vrstva. Nejradši používám rukavičkářskou useň. Tentokrát se mi stala taková nemilá věc. Nevím, na co jsem v tu chvíli myslela, ale vystřihla jsem si ji naruby - hladkou stranou dovnitř. Nechtělo se mi to stříhat znovu, tak jsem to tak už nechala.

Useň jsem klasicky cihlovým stehem přišila na podklad a bylo hotovo. Mám z té brože velkou, velikou radost: