Cellini #1

Jak dlouho že to korálkuju? To už bude dvojmístná cifra, dobrejch deset dvanáct let to může být. A za celou tu dobu jsem neušila jedinou cellinku. Fakt, nekecám. Ale člověk má zkoušet pořád něco nového, tak jsem se do ní pustila. Je to prostě peyote, takže nic složitýho. Přibývá ne moc rychle, ale zato vypadá velmi dobře.



Bohužel jsem první zhruba čtvrtinu utahovala jako blázen (nejspíš ze strachu, že jinak se to nebude tak pěkně kroutit), takže výsledný náhrdelník je nepoddajný a pořád jakoby našišato. Ale to nevadí. První pokusy se stejně neprodávají, je to zkušební kousek a tak obohatí moji osobní sbírku šperků.

Přívěsek je z filipínského dřeva. Mám tenhle materiál ráda. Vypadá dobře a je i při větších velikostech krásně lehounký. To není vždycky výhoda, občas potřebujete střed náhrdelníku trochu zatížit, aby se pěkně prověsil - což byl zrovna tenhle případ a nepovedlo se. Zrovna ta zatuhlá cellinka by větší zatížení potřebovala jak sůl.




Jinak je to celý šitý z TOHO korálek - °15, °11, °8. Všechno v povrchové úpravě "frosted". Možná to není nejšťastnější, ale mně se to zrovna tak líbilo. Teď, když je náhrdelník hotový, to vidím trochu jinak. Myslím, že by to nějakou hladší korálku taky chtělo. Tak třeba příště :-)


No, jak říkám, první pokus s cellinkou. Jsem ráda, že jsem ji zkusila, že už vím, jak na ni. Nejspíš se brzy pustím do další.

Komentáře

Oblíbené příspěvky