Terezka říkala, že to není složité...

...zapomněla však dodat, že je to opravdu velmi, velmi návykové. Řeč je o korálkové výšivce. Ano, já, která jsem léta prohlašovala, že ŠÍT tedy v žádném případě NIKDY nebudu, se propadám čím dál hlouběji do osidel nové vyšívací vášně. Jasně, předtím jsem obšívala korálky. To ale nebylo šití, to bylo obšívání. Pak tedy přišlo obšívání kabošonů a vůbec všeho možného, ale to taky spadalo do kategorie obšívání a já mohla stále vesele prohlašovat, že šít nebudu nikdy.

Jojo, to si člověk tak něco říká, a pak jednou najde v zapomenuté krabici s výtvarnýma potřebama kus zeleného filcu a dostane ten šílený nápad. Tak já to vyšívání zkusím. Vždyť Terezka říkala, že to není tak těžký. Aby tolik nebolely případné ztráty (když to bude na nic, vyhodím to), vyberu si nějakou ne zrovna oblíbenou barvu korálků. Zelenou. Jako střed použiju ty stříbrný akrylový korálky, co mi tu už přes rok leží a nevím, co s nimi. No a pak už jen stačí navléct do jehly Superlon, nabrat první korálky, pokořit zadní korálkový steh - a závislost jak prase je tu. Šmarjá, jak mě to začalo bavit!

Vyšila jsem první "kolo," které jsem měla v plánu prostě ošpendlíkovat a udělat z něj brož a du dát při nejbližší příležitosti mámě, páč má ráda zelenou (na rozdíl ode mě, já když už zelenou, tak smaragdovou). Jenže mě to fakt chytlo, tak jsem vyšila ještě další dvě kola a začala přemýšlet, že tři brože už by byly moc i na moji mámu, a že by to chtělo tedy vymyslet něco jiného. Náhrdelník, no jasně. Hezky to pospojuju, přidělám nějakou tu easy korálkovou šňůru a bude hotovo. Houby leda. Easy šňůra neprošla hned v prvním návrhu. Začala jsem se učit síťový steh a "ramena" náhrdelníku udělala z něho. Párala jsem to jen jednou, heč! Ale teda za to fakt velkej kus. Na druhý pokus už to ale vyšlo a vypadalo to dobře.

Vzhledem k tomu, jak moc mě ta práce pohltila, nemám fotky jednotlivých fází vzniku náhrdelníku. Prostě jsem pořád vyšívala nebo šila a na focení nebyl čas. Ale já si to někdy vynahradím. Jo, a teď mě ještě napadá - já vlastně pořád nešiju, já vyšívám :-)

Na závěr pár zajímavých poznatků:
1. Je to silně návykové.
2. Vyšívat křivou (v mém případě dvojitě esovitě zahnutou) jehlou sice jde, ale pak má člověk fakt hodně rozpíchané prsty, jde to pomalu, a při práci překvapuje své okolí výkřiky typu "Aúúúúú, k**** se na to fakt už vy****" a podobně.
3. Párání téměř hotové práce jde podstatně rychleji, než vlastní tvoření, ale není z toho zdaleka taková radost.
4. Den by měl mít víc hodin, které bych mohla věnovat korálkám.
HOWGH